Most přes navždy

Dnes má svátek Richard a já dočetl knížku od Richarda Bacha ? téměř celou dnes. Celkově je v tom zvláštní až osudová shoda. : ))

Tuhle jsem přemýšlel o mostech, o tom, že bych si tak asi nakreslil paralelu k filosofii. Našel hudbu u které jsem měl chuť vzlétnout a nakonec dostal do ruky knihu s metaforou o mostech a o letci a létání.

Puzzlíky zapadly a v klidu a v pohodě jsem se vymanil ze všech nutností a musetností a povinností a vrhl se tak na čtení a rozšifrování poselství knihy. Už jsem asi nějaký postižený, že za vším hledám něco vyššího, ale tady to autor přímo deklaroval na obalu, dokonce i v úvodu textu, a co víc i za půlkou v textu v knihkupectví se myšlenky nalézaly.

Včera jsem začal číst a 62 stránek mi bylo milým večerním společníkem a osvěžením. Dnes jsem knížku dočítal a z těch 260 stran co jsem za dnešek urazil, bylo 140 dobrých.

Autor nasadil vysokou laťku. Děj a dialogy prolínal úvahami. Krásný jazyk, ne přeplácaný, ale ani prázdný. Krásné čtivo. Postupně ale převládl dialog a autobiografické prvky díla. Hezký jazyk zmizel. Po dvousté stránce šla kvalita rychle dolů a já až váhal, jestli závěr vůbec psal sám autor, protože se sice vrátil k myšlenkám a úvahám, ale v textu původně o hledání významu slova ?láska? a o hledání smyslu bytí a snad i sama sebe, se najednou přešlo k astrálnímu cestování, spáse světa? No a ?

Ano, asi ještě nejsem s to, takové myšlenky přijmout. A obzvlášť ne v textu, který mě podle zradil. Mám na autora skutečně pivku. Na jednu stranu pěkný rozjezd, dokonce by to se zkrácením o 100 stran mělo i pěkný závěr, ale on si tam dělá nějakou nezáživnou nadstavbu.

Ne, tohle se nedělá.

Co byla poslední kapka je fakt, že sice obhájí manželství a dokonalou družku, ale pak člověk zjistí, že se s ní asi 26 let nato rozejde. Co si o tom textu mám potom myslet?

Vážně jsem rozhořčený a žádný z jeho dalších inzerovaných ?bestsellerů? si určitě nekoupím. A všem říkám, knihu do ruky nebrat. Nemá pořádný závěr, protože tam kde měla končit, pokračovala dál a kvalitu zazdila jako hrdina Poeovy povídky Černý kocour manželku.

No nic, jedno velké zklamání a celý den v háji? Čtu pomalu.

To mi povězte, stalo se vám s dobrovolně přečtenou knihou někdy něco podobného?

Na závěr už snad jen: Brzy sem zkusím hodit něco trochu tvůrčího a ne jenom nějaké ?plky?.

««« Předchozí text: Slušnost v odkazu
Následující text: Dívka z obrazu »»»

Recenze, Texty | 1 komentář | 894x