Sencha Wakaba
Pátek, 25. 12. 09
Před Vánoci jsem měl psát nějaký testík z jazyka anglického. A protože sencha není úplně ta kategorie čaje kterou bych kupoval standardně, nemohl jsem si jí koupit jen tak, takže jsem dva týdny čekal na test, abych měl nějakou záminku = když to dám, koupím si jí.
Ještě jsem ten sám den říkal přítelkyni, že kdybych to dal na nejlepší, tak si koupím hned 100 gramů :D Ale s tím jsem nepočítal. Test jsem odevzdal jako třetí, bez chyby.
Takže hurá do Bílého jeřába pro senchu.
Nutno říct, měli tam asi 4 druhy. Slovně skoro shodné, tak jsem si prostě vybral tu co se zdála být dle textu nejjemnější a nejsladší ? Senchu wakabu, sklizenou v posledním dubnovém týdnu roku 2009 (alespoň podle popisku)
Za 50g je to 229 korun. Protože jsem nevěděl kolik peněz ještě budu potřebovat na nějaké ty dárky, zůstal jsem u padesáti ? navíc čert věděl jestli mi to bude chutnat. :D
Přinesl jsem čajík domů, pročetl někde nějaké návody přípravy a okoštoval. Parádička. Sedmé nebe.
Když jsem ale čaj připravoval další den téměř shodně, výsledek byl výrazně jinde a spíš směrem ?voní jako kapr, chutná jako kapr? ? což je špatně. Takže přítelkyni moc neoslnil T_T
Ještě dalších 5 příprav než se mi to podařilo připravit poživatelně. Ufff. Budu si muset pořídit teploměr, myslím, že to bude taky jeden z důvodů proč to není vždy úplně OK.
Chuť. Jemná jako hedvábí, sladká tím zvláštním čajovým způsobem, který dlouho trvá a nutí k dalšímu jemnému doušku. Když pominu jemnost a sladkost, další složka působí jako oříšky, případně mandle.
Oříškům jsem také nechtěl dle popisku moc věřit, ale skutečně tak čaj chutná.
A můj recept? Na přibližně 250 ml (jeden středně velký hrnek), jednu plnou (vrchovatou) lžičku čaje. Vodu v hrnku nechat odstát 5 minut a 20 vteřin. Přelít do čajové konvice. Počkat přibližně 15 vteřin. Přelít zpátky do hrnečku. Přelití u mě trvá asi 5?7 vteřin. Což je zrovna u tohoto čaje zdá se extrémně důležité. A ano, asi konvici používám jako zhong, ale co už se dá dělat?
Tolik alespoň první nálev. U dalších jsem četl, že se má čaj přelít hned zpátky a s každým novým (počínaje celkově třetím) přidávat 5 vteřin k době louhování.
Jak asi tušíte, jeden aby se z toho? Proto je nutné čaj připravovat s láskou, harmonií v srdci a v čase kdy se nikam nespěchá. Skutečně se všechny emoce v čaji projeví.
A pokud si už dáte tu píli, bude to možná jeden z prvních čajů, který budete pomalu upíjet klidně půl hodiny.
««« Předchozí text: První Vánoce
Následující text: Květina pro každý den »»»
Čaj | 5 komentářů | 114x
Komentáře k textu
- Formulář pro nový komentářSenča je obecně sázka na jistotu, ale tuhle nevím jestli bych si troufl.. Se svým odporem k hodinám a hodinkám mám slíváná hozené intuitivně ?až si vzpomenu?, což mi spíná po cca 2?5 minutách.. to bych asi kvalitně nedával? Ale věřím že to chutná luxusně!
Tak já senchu zkouším v podstatě prvně, moc sem nevěděl do čeho co z hlediska přípravy jdu, ale popisky jsou všude vesměs obecné na všechny senchi, všude stejné ?vteřinování?.
Každopádně jestli znáš nějakou která se nemusí hlídat, určo řekni název, byl bych za to pomalu radši. Mohl bych si jí uvařit častěji.
Vůbec mám teď doma spoustu čajů se kterýma je matlání jak nevím co?
No teď mám třeba senču z tea garden, nemá tedy ani označení sklizně ale na můj vkus je to dostačující. Ikdyž rozdíl na chutě by byl asi jako mezi krabičákem a kvalitním vínem, to je jasné?
Senču neznám, ale to nic neznamená, čaji rozumím asi jako modelování figurek 
Kapří vůně snad není tak špatná, horší je Pu-erh, což je silný černý sladký čaj, co smrdí jak starý, zatuchlý kožený kufr. Ale druhově bude bližší bude genmaiča, což je čaj s praženou rýží. Já si stejně vždycky dávám v čajovně maté, (cesmína paraguajská) jednak je to sladké a jednak povzbuzující, abych při meditaci nechrněl. Čajů mám doma taky hodně, lidi to nosí jako dárky. Samé rooibosy, zelené čaje, černé čaje, kdo to má furt pít? No přece ti co to přinesli, vždycky když se sejdeme na meditaci, dostanou svoji obarvenou vodu 
No, já čaje můžu, ale např. rooibosy a puerhy moc ne. Respektive Puerh piju jen když tam dám tak dvě tři lžičky medu, to mi pak chutná, samotné ale absolutně ne. Mám radši jemnější chutě.
A u těch dárků, to je trochu paradox: Všichni o mě ví, že čaje můžu, že můžu hlavně zelené neochucované čaje, darjeelingy, čisté černé čaje, a když koupí z černých nějaký ceylon, že tím nic nezkazí, ale že by mi někdo někdy nějaký čaj dal, to ne :D A přitom pořád slyším o lidech, kteří čaj ne až tak můžou a dostávají. Například mamka ? pije horkou čokoládu, kakao, kafe ? a kolegyně v práci jí nosí čaje, a to i přesto, že jim několikrát říkala, že čajová fanynka není. Rodiče kamarádky podobný případ. U tebe to koukám taky zdá se vypadá podobně.
Zajímalo by mě, co to podmiňuje :D
Co nestálo za článek:
Online: 1 člověk
Nově komentovali:
Kokos
twyieeyo
Ladislav Balon