Magické kouzlo hudby / Téměř až zbytečná litanie nad "povinnostmi"

Kde začít? Asi od začátku? Všechno se v poslední době má tak, že nedělám úplně přesně to, co bych rád, tedy to, co bych chtěl. Je to zvláštní, ale čím víc si to člověk uvědomí, tím hůř mu je?

Když se podívám na svoje prázdniny, dobrovolně ? o to je to horší ? jsem je zabil poměrně šíleným pracovním tempem v rámci grafické brigády. Přes dva měsíce jsem kreslil něco v čem nebyl skoro žádný osobní interest. Prostě kreslit, kreslit, kreslit? Skoro každý den. Co ne každý den, o to déle jiný den.

A když to skončí dělám co? Cubesis. V čem to spočívá? V tom že musím kreslit, kreslit, kreslit. Věřím tomu, že je to dobrá hra, chci jí dokončit, ale upřímně, ten počáteční náboj z doby kdy to bylo celé v plenkách, tj. asi z před roka (a půl?), to je celé pryč a je to už zas spíš nutnost a povinnost. Že to musí přijít? Ale houbelez. Je jasné, že vývoj hry nikdy není na konci stejný jako na začátku, že ke konci se dělá spousta nudných volovin, do kterých se člověk musí trošku nutit, ale to je úplně jiný stav, než v něčem lineárně pokračovat po slušně dlouhé pauze.

A nakonec, leží mi tu asi 330 A4 plné fantasy příběhu který sepsala moje slečna. Já si to strašně moc chci přečíst, úplně neuvěřitelně moc. Příběh je určitě plný dějových zvratů a všeho. Paradoxně, to mám jen na týden, a vůbec na takový příběh aktuálně nemám chuť. Z toho plyne, že je to zas tak trošku o nucení.

A to nemluvím o mytí nádobí, venčení psa, luxování? Prostě o těch běžných nutnostech, které by se daly dobře podělit mezi sourozence, ale nějak to nejde? ?

Každopádně, dost už toho nadávání na všechno, prostě mi nebylo úplně hej.

Naštěstí často stačí pustit si hlasitěji hudbu která aktuálně sedne k náladě a na člověka, mě, to působí úplně léčivě. : )) Takže v tomhle případě geniální album od Ehrena Starkse, Depths of a Year, zahrané na klavír a violoncello. A když dojelo na konec, už jsem byl celý happy plný chuti do života.

Není to poprvé, asi ani naposled, co mi hudba zachránila od chmur, takže to vřele všem doporučuji.

A pozor, skutečně nestačí pustit si to potichu do sluchátek nebo snad potichu z reproduktoru, to se pak krapet míjí účinkem ? alespoň pokud jde o mojí zkušenost, a to jsem člověk který si hudbu obyčejně pouští hodně potichu.

Stejně tak se člověk v takové chvíli nesmí zavřít do stereotypu obyčejně pouštěné hudby, protože ta často nesedne náladě, a tak je opět k ničemu a spíš přitíží ? člověka zkrátka rozladí, jak na světě není v té široké škále zvuků nic co by ho potěšilo. Nakonec, na Starkse jsem narazil asi před půl rokem v podobném stavu.

Teď je mi o poznání lépe, a zkrátka se musím podělit o kvalitní album, kord když na Magnatune.com nejsou Evil, tj. všechna alba si s reklamou na konci každého songu můžete pustit bez přerušení, ve vysoké kvalitě. Stažení je jen na vás, stejně tak jako cena (spodní hranice je snad 5 dolarů)? už jen účet na Paypalu, peníze na účtě, a jede se bez reklam, na vypáleném CD, v mp3 přehravači, kdekoliv.

««« Předchozí text: Horror Labs
Následující text: Phoenix eyes »»»

Zamyšlení, Texty | 4 komentáře | 93x